Svatební cesta - Kola 2006       2006-07-03   

Po každé svatbě by měla následovat i svatební cesta. Svatbu jsme zvládli v pátek, svatební cesta začala v pondělí. Sešli jsme se v Bříství v neobvyklém složení - tvrdé jádro Kovíků a navíc nějaké cácorky, tedy chtěl jsem říci jedna novomanželka a jeden Brouk. Co se dá dělat, časy se mění. Z Bříství jsme vyrazili do Českého Brodu, dokoupili pár drobností a pokračovali k Sázavě. Počasí super, ani mráček, spíš začalo být slušné vedro. Ve Vyžlovce jsme zastavili na oběd, celkem dobrá restastauračka se zahrádkou.

Dál jsme mířili k Sázavě, projeli jsme Jevany a krásnou klikatou asfaltkou s minimálním provozem se dostali do Stříbrné Skalice, kde jsme doplnili zásobu tekutin ve flaškách, o kus dál v hospodě Na Mariáně zase zásobu tělních tekutin. Pokračovali jsme podél Sázavy, klídek, žádnej provoz, pak jsme se napojili na červenou turistickou, která nás dovedla až k Senohrabům. Tam jsme se odklonili od řeky a přes Pětihosty se dostali do Pyšel a začali hledat známou to hospůdku u nádraží. Po chvíli bloudění jsme zjistili, že je spíš u Čtyřkol než u Pyšel. Po večeři jsme zase najeli na červenou a podél vody dojeli do Zbořeného Kostelce.

Červená turistická zamířila do lesa, hned z kraje jsme se museli vydrápat do pěkného krpálu, což pro některé nováčky byl vzhledem k báglům ne zrovna nejpříjemnější zážitek. Pokračovali jsme dál lesem a koukali kde by jsme složili hlavu, začínalo se pomalu smrákat. Na konci lesa jsme našli krásnou louku, vlastně ohraženou pastvinu, posekanou, s nádherným výhledem do kraje, nikde žádný barák, prostě luxus. Rozhodili jsme plachtu a uložili se ke spánku. Nevím proč, ale nějak mi to moc nespalo, takže jsem měl jedinečnou příležitost pozorovat světlušky i noční oblohu plnou hvězd, dokonce i s Mléčnou dráhou. Takhle blízko od Prahy mě to překvapilo.

Ráno nás probudilo sluníčko, spacáky mokré od vydatné rosy, museli jsme je zabalit a dosušit později. Chtěli jsme se nasnídat cestou v nejbližší vesnici, bohužel se nám to povedlo až kolem desáté v Jílovém na náměstí. Za Jílovém jsme opustili cyklostezku i okolí Sázavy, zamířili jsme přes Ohrobec do Zbraslavi, kde jsme za hustého provozu přejeli na druhou stranu Vltavy. Na náměstí jsme se občerstvili v cukrárně a doladili itinerář s ohledem na plánované rozšíření kolektivu. Dojeli jsme k Lipencům a před Černošicemi jsme dali pauzu na dosušení spacáků. Přes Černošice jsme zamířili na Rudnou, pařák už byl skoro nesnesitelný, ještě že jsme našli alespoň hustej stánek s chlazenýma lahváčema.

Po páté hodině jsme dorazili do Rudné a zakotvili v pizzerii na hlavním tahu městem. Nejprve jsme přehodnotili situaci a domluvili s Martinou kam má zítra dorazit a pak už nic nebránilo v započetí lukulských hodů. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si sebou odváželi jídlo v krabici.. na kole! Nejprve jsme zamířili k nedalekým hostivickým rybníkům, Vlastik zatoužil po koupeli, tak jsme mu dělali "křoví". Přiblížili jsme se letišti a začali ho objíždět, nad hlavou nám přistávali letadla. Místo ke spaní jsme objevili u Dobrovíze nedaleko vzletové ranveje, takže jsme neměli nouzi o zvukové efekty, ale jak se ukázalo, v noci nám to bylo jedno.

Ráno mě probudilo sluníčko opět dost brzy, takže jsem se chvíli vyhříval ve spacáku, pak jsme s Vlastikem a Adél vylezli přes kopeček na skály a uvařili k snídani čaj. Postupně se probral i zbytek týmu, po osmé jsme mohli vyrazit směrem na Velké Přílepy. Chybělo nám asi 15km, nicméně i to stačilo na dvojí zakufrování, takže jsme fungovali na principu dynamické navigace, stále jsme "přepočítávali" trasu. Vzhledem k velké časové rezervě jsme to na místo určení i tak stihli s předstihem, takže jsme si koupili v místním hustým šopu koupili zmrzku a hodili se do parčíku. Během chvíle dorazila Martina, takže se náš počet zvýšil na konečných 7 píplů. Spojil jsem se s Marti$em a objednal něco na oheň, byli jsme na odpoledne-večer pozváni do jejich soukromého bazénu.

Dalším postupovým bodem na naší cestě kolem Prahy byl určen hrad Okoř, kam jsme dorazili v půl dvanácté. Nejbližší prohlídka byla až v jednu hodinu, takže jsme se mohli lehce posilnit v restauraci nedaleko hradu. V jednu začala prohlídka zříceniny, průvodcem byla mladá holčina, trochu moc rychlá ve vyprávění. Nicméně zajímavá informace byla ohledně postavy Šerifa ze známé písničky, co dováděl s Bílou paní v podhradí. Prý byl skutečný a vídával Bílou paní nametenej cestou z hospody. Po prohlídce jsme doplnili tekutiny a po červené vyrazili směrem na Kralupy. Cesta byla příjemně schovaná před přímým sluníčkem, vinula se podél potoka. Cestou jsme hledali místo k obědu, nakonec jsme se chytli až v Kralupech u nádraží. Netradiční zahrádka ve dvoře, komplet vykachličkovaná, ale dost dobře tam vařili, takže jsme se pěkně zakousli.

Cesta přes Kralupy už byla otázkou chviličky, takže jsme po páté dorazili k Marti$ovcům. Bazén měl ůžasnou teplotu, pivko bylo chlazený, co nám chybělo.. výsledný stav byl osm lidiček + dva parníčky v bazéně najednou. Po vyčachtání rozjel Marti$ gril a každej jsme dostali najíst, závěrečnou tečkou byl Pepa na grilu. Když se začalo smrákat, zavelel jsem k odjezdu, banda vypadala spíš na nocování než na přesun. Na poslední chvíli jsem si vzpoměl, že mám na netu fotky ze svatby, takže jsme se ještě všichni nahrnuli nahoru ke kompu. Přejeli jsme most v Nelahozevsi a vydali se zkratkou na Mlčechvosty. Teprve začátkem týdne byl otevřen nový obchvat Mlčechvost, takže jsme se mohli v klidu placatit po bývalé frekventované hlavní silnici. Pohodička málem nedopadla dobře, v už celkem slušné tmě jsme málem přehlídli zátaras přes silnici. U Vlastika jsme natáhli plachtu, dali panáčka na dobrou noc a všichni celkem rychle vytuhli.

Ráno jsme odflákli snídani sušenkou, dali startovního panáčka a vyrazili na poslední část cesty. Vlastik se rozhodl netrhat kolektiv a jet s námi, ačkoliv načínal už druhý okruh. Aby jsme se vyhnuli Mělníku protáhl nás Vlastik zkratkou, jediná nevýhoda, museli jsme vytáhnout kola nahoru na produktovod a na druhé straně Vltavy je zase snést dolů. Pak nás čekala cesta do Neratovic, kde jsme udělali krátkou zastávku v nádražní hospodě. Hustej zážitek, jedenáct hodin a ty zkrachovalý existence nad pivama a velkejma rumama... Z nás zase nechápal výčepák, tolik červenejch malinovek ještě nevytočil, musel se dokonce zeptat kolegyně, odkud že to vůbec teče..

Po tomto netypickém občerstvení jsme přejeli na druhou stranu Labe a podél řeky na Brandýs-Boleslav. Vlastik sice říkal, že nepatří k jeho oblíbeným, ale skutečnost byla výrazně horší. Hlavně Martině se líbilo neustálé drncání přes šutrovatou cestu, a že jsme si ho užili víc než dost. Na Stýffkovo výslovné přání jsme mířili do centra, do oblíbené mexické restaurace na polívku v chlebu. Tak děsně se na to těšil, že o tom mluvil tři dny předem a vůbec nepřipouštěl možnost, že by to nemuselo vyjít. Ve dvě se dočkal, na zahrádce plno, vevnitř plno, usadili jsme se v prostorném salónku, kde jsme měli dostatek klidu a mohli jsme si v něm nerušeně vychutnat avizované chlebové speciality následované tortillami a nachos. Pěkné zakončení společné cesty, o to horší byl návrat do reality, do výhně před restaurací. Rozločili jsme se s Vlastikem i Mloky a zamířili na Lysou. Podařilo se nám dvakrát zakufrovat, v Čelakovicích jsme se museli dokonce vracet, ale v šest jsme byli v Litoli a po krátkem občerstvení v sedm ve Bříství. Krásných 265km.

Jen více takovýchto svatebních cest :-)

Kajass 2006-07-14 00:14:30

Bylo to fajne

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři