Víkend dopravních prostředků       2005-07-01   

Další z výletů na sever (nebo ZápadoSeveroZápad pro Radomíra) nezačal ani trochu dobře, po nalodění se do Drakyho na Čerňáku začalo pršet a po půl kilometru definitivně odešli stěrače, prostě se přestali hejbat.. po paměti a víceméně poslepu jsem dojel do Kobylek a začali jsme řešit co dál. Zjišťovali jsme si jak jede vlak, nakonec to za nás vyřešil Adél tatík, který pro nás přijel na Dejvickou a tak jsme jeli do Perštejna tágem :-)

V sobotu dopoledne dotazila segra Zuzka s přítelem Honzou a vyrazili jsme na výlet do Karlových Varů. Sice jsem byl ze začátku proti, ve Varech probíhal filmový festival, ale nechal jsem se ukecat. Nechali jsme auto kousek od centra a vydali se na kolonádu. Prošli jsme si město, nasáli něco festivalové atmosféry a nechali se vyvézt lanovkou na rozhlednu zvanou Diana.

www.hrady.cz: Rozhledna Diana je vysoká 35 m a byla postavena počátkem 20. stol. K rozhledně se dostanete lanovkou nebo pěšky. Na vrchol rozhledny vás vyveze výtah (již od roku 1914) nebo vyjdete po 150 schodech. Z rozhledny, která je téměř 200m nad kolonádou, máte Karlovy Vary jako na dlani. Dobře viditelné jsou Krušné hory včetně vrcholu Klínovce. Říká se, že při dobré viditelnosti jsou vidět i 70 km vzdálené vrcholky bavorské Smrčiny.

Viditelnost sice nebyla ideální, pořád to vypadalo na pěkný slejvák, ale i tak je panorama Varů pěkné, hlavně že se podařilo udržet paneláky rozumně bokem. Po "úžasném" občerstvení v místním bufáči jsme se vydali po lesních pěšinách, přes vyklídku Jelení skok zpátky do centra. Nezapoměli jsme ani na vyhlášené lázeňské oplatky. Na zpáteční cestě jsme nakoupili něco plzní aby jsme se nevraceli s prázdnou :-) Jednou to přijít muselo, byl jsem za slušňáka celkem dlouho.. Po příjezdu jsme s tatíkem nainstalovali vodní chlazení a začli s Honzou chystat jídlo na gril. Prostě hračičkové a estéti. Večer po spoustě dobrého jídla a pití se mě snažil Honza vyprovokovat k různým sázkám a výkonům - marně. Zato sobě nadělil ranní sekání trávníku (prej dvacet minut..).

V neděli nás měla v osm vzbudit sekačka, ještě že to vyšlo až na devátou.. a tak zatímco jsme v klídku snídali lítal Honza se sekačkou po zahradě a snažil se "zajet" dobrej čas.. nakonec se mu to povedlo těsně pod dvě hodiny. A tak místo aby se chystal na dobití vojenského prostoru normálně vytuhnul na lehátku. Nevadí, dali jsme mu deset minut na regeneraci a vyrazili jsme. Autem jsme se nablížili do Oslovic a odtamtud lesem do vojenského prostoru Doupovské hory. Podle našich informací se měla kousek za jeho hranicí nacházet zřícenina hradu Klejnštejn. První překvapení nás čekalo hned za cedulí zakazující vstup, nacházel se tam dětský tábor. Na cestu jsme se zeptali místního sekáče, nasměroval nás do kopce (kam taky jinam). Původní lesní cestu jsme museli opustit a klestit si vlastní cestu, což vzal Honza doslovně.. ono to taky v těch kraťasech nemohlo být nic moc..

www.hrady.cz: Počátky hradu Klejnštejn nejsou osvětleny psanými prameny. V roce 1435 se Klejnštejn zmiňuje poprvé jako majetek Žibřida ze Žďáru. Jednodílnou dispozici na čelní straně opevňoval šíjový příkop. Vlastní hrad v podstatě lichoběžníkového obrysu s okoseným jihozápadním nárožím obíhal parkán.Na východní straně nad příkopem se tyčil okrouhlý bergrift. Palác, minimálně z části podsklepený, nejspíše půdorysu o tvaru L, zaujal nejchráněnejší zadní stranu hradu. Klejnštejn nepochybně náleží mezi hrady bergriftového typu, a to spíše mezi jejich mladší varianty.

Po prolezení vrcholku kopce a objevení stop po zřícenině jsme se vydali na zpáteční cestu. Sestup se nám trochu zdramatizoval, když Adél narazila na vosy.. a odnesla si dvě žihadla v noze. Po návratu k autu a malé svačince jsme se přesunuli o kus dál, do Lestkova. Tam nás trochu překvapivě opustili mladí, takže jsme vyrazili po červené vzhůru sami. Asi po kilometru jsme došli ke zřícenině dalšího hradu, tentokrát mnohem zachovalejšího.

www.hrady.cz: Hrad Egerberk stával nad obcí Lestkovem na jižním břehu řeky Ohře naproti městu Klášterci nad Ohří, na Lestkovském zámeckém vrchu - asi 240 m nad hladinou řeky. Prvním majitelem hradu byl Vilém z Egerberku v r. 1317. Půdorys hradu byl elipsovitý, v obvodu měl 280 m, jeho délka činila 42 m a šířka 15 m. Obklopoval jej vysoký val s hlubokým příkopem, přes který vedl padací most, jenž odděloval jeho obytnou část od vnějších hradních opevnění. Kolem jeho vnějšího obvodu se táhla asi 2 m silná zeď, která patřila k hlavním obranným zařízením. Vstupní cesta na hrad vedla od jihozápadu přes příkop a val a byla chráněna boční vysokou hradbou. Do vlastního hradního opevněného prostoru se vstupovalo druhou věžovou branou za příkopem. Z obytných budov hradu se zachovala hlavně východní část, kdežto západní byla značně pozměněna několika přestavbami. Zdá se, že západní křídlo sloužilo především obraně a třípatrový obytný hradní palác byl ve východní části hradu. Nad jeho přízemím byl velký sál s větším oknem do nádvoří, kam se vstupovalo z dřevěné pavlače, ve druhém poschodí byly dvě místnosti. V jižní stěně byl arkýř, kde snad býval záchod (prevét). Ve třetím patře byl pouze jediný velký sál s lomenými sedátkovými okny.

Po prohlídce hradu jsme se vrátili na červenou a po pěkné cestě došli k Ohři a po mostu na začátek Klášterce. V místní lázeňské zóně jsme si dali zmrzku a posilněni se vydali po břehu řeky směrem na Perštějn. Cesta pěkná, lidí málo, super příroda, nepršelo, takže nám to pěkně ubíhalo. Výletíček dal asi 15 pěšokilometrů, takže jsme byli spokojeni. Večer jsme se zase zasekli u krbu, i když už ne tak jako v sobotu.

Na pondělí jsme měli naplánovaný na výlet autem. Vzhledem k tomu, že Adél pěkně natekla noha jsem řídil francouze já. V Kláštěrci jsme nabrali Zuzku a jeli do Kadaně. Tam jsme obešli pár krámů s oblečením, nakonec jsem si koupil dvě trička, takže to celkem šlo. ¨Zuzka se brzy zdejchla a my jsme pokračovali do Prunéřova, kde jsme zaparkovali auto a po svejch vyrazili na další hrad. Hrad Hasištejn byl z námi navštívené trojice nejzachovalejší i největší. Z prístupné 22metrů vysoké věže byl pěkný rozhled do kraje, hlavně na tři mohutné chladírenské věže prunéřovské elektrírny.. jak si někdo mohl postavit hrad s takovýmhle výhledem nechápu :-)

www.hrady.cz: Hrad Hasištejn byl vybudován k ochraně cesty, jež vedla od zemské hranice přes Kralupy u Chomutova a dále do Čech a navazovala na starou solnou cestu z Halle nad Sálou přes Lipsko, Přísečnici, Kadaň, Žatec, Louny, Slaný a směřující ku Praze. Gotický hrad byl postaven na skalnatém ostrohu, který na západní straně velmi prudce klesá do údolí Prunéřovského potoka, na východě pozvolna sestupuje do širšího úvalu. Půdorys hradu představoval zhruba protáhlý ovál. Na nejvyšším místě areálu byla vybudována vysoká okrouhlá věž s přízemím a dvěma patry, při ní vodní nádrž, na spodním, k jihu klesajícím cípu nádvoří, obytné budovy: hradní kaple a k ní na severní straně přiléhající asi kvadratická místnost se žebrovou klenbou, dále pak vysoký věžovitý palác nad skalní slují s pavlačemi a plochostropým přízemím, osvětlovaným malým okénkem ze dvora za kaplí. Prostor mezi nádrží a kaplí byl prázdný. Ve svahu na západě bylo předhradí, střežící přístup k bráně vnitřního hradu. Na severu byla přirozená šíje, kterou se hradní ostroh napojoval k předpolí, prokopána hlubokým příkopem, jenž obepínal celou východní stranu hradu. Na severu a na východě byl hrad obklopen úzkým parkánem, uzavřeným jen palisádovým plotem a širokým příkopem, splývajícím na severu se šíjovým příkopem, přepaženým mostem. Součástí předhradí je předsunutá věž se středovým břitem. Za druhou branou je rozsáhlé prostranství, pod nímž jsou na západní straně sklepy. Odtud se vstupuje třetí branou do výše položeného vlastního hradu. Zde je na nejsevernější straně velká, třípatrová válcová věž a před ní vodní nádrž (studna). Na jižní straně jsou zříceniny starého hradního paláce a kaple se zbytky křížové klenby v částečně zachované lodi s lomeným skoseným triumfálním obloukem.

Neděle byla krátká, po snídani jsme zabalili a po obědě nás tatík hodil do Kadaně na nádraží, odkud nám jel vlak až do Prahy. Cesta to byla zajímavá, celou cestu lilo jako z konve a chvílemi i do vlaku, takže jsme se v půlce museli přesednout. V Praze jsme si hodili věci do Kobylek a vyrazili do centra. Na IPáku jsme si dali u KFC něco k jídlu a před osmou už byli na Palackého náměstí, kde kotvil parník Visla. Institut pro evropskou politiku a ředitel letní školy nás pozval na párty na parníku, což jsme nemohli odmítnout. Po osmé jsme zdvihli kotvy (odvázali lana) a vyrazili jsme pod Vyšehrad, tam jsme se otočili a pluli po proudu do centra. Přibrzdila nás zácpa u plavební dvojkomory, ale vzhledem k tomu, že jsme nikam nespěchali, tak to bylo celkem fuk. Něco málo jsme popili a někteří dokonce wostře zatančili, po jedenácté jsme mířili pro auto do Kobylis a ještě v noci následoval přejezd do Bříství, kde jsme si museli zabouchat, aby nás pustili do baráku. V neděli se nám s Fanasem podařilo rozchodit totálně zarezlé stěrače, takže teď chodí naprosto úžasně.

Během víkendu jsme vystřídali čtyři různá auta, lanovku, vlak i parník

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři