Lom Kobyla a Koněpruské jeskyně       2005-09-28   

Na středu připadl státní svátek a tak jsme se rozhodli využít tohoto volna a vydat se na výlet. Tentokrát jsme nechali samohyby doma a zvolili k přesunu vlak. V půl desáté jsme vyrazili vlakem z Hlavního nádraží a na Smícháči nabrali Mloky. Třičtvrtě hodinová cesta nám celkem ryche utekla, ve čtvrt na jedenáct jsme s dalšími desítkami lidí vystoupili v Srbsku.

Jak se naštěstí brzy ukázalo, drtivá většina lidí zamířila směrem na Karlštejn a zbytek se postupně vytratil do okolních chat. Od železniční stanice jsme se vydali po žluté značce podél Berounky a asi po 300 m odbočili vpravo údolím potoka. Za posledními domky začala přírodní rezervace Koda, která je stejně jako celé okolí převážně vápencová. V Kodské a Císařské rokli vyvěrají potoky z krasových vyvěraček, na okraji obce Koda, kam nás dovedla žlutá značka, vyvěrá další pramen, který je zachycen v bývalé kapličce. Dál jsme pokračovali lesní cestou na silnici, po níž jsme došli do vsi Tobolka. Tam jsme si na návsi dali svačinku, trochu čaje z termosky a pokračovali dál. Za vesnicí jsme uhnuli na polní cestu, která nás dovedla na rozcestí Pod Vinnou. Drželi jsme se žluté turistické až do chvíle, kdy jsme na protějším kopci zahlédli starý lom, o kterém jsme věděli, že stojí za návštěvu. Spustili jsme se přes pole dolů a narazili na ořechovou alej, která nás trochu přibrzdila, museli jsme zkusit letošní úrodu. Po nasbírání dostatečného množství ořechů jsme pokračovali k lomu. Vstup do lomu je vskutku netradiční, vede asi 30metrovým tunelem. Vzhledem k tomu, že je lom už skoro 80let nepoužívaný, je nádherně zarostlý.

Těžba v lomu byla zastavena v roce 1929. Lom na Kobyle byl pro svůj význam z hlediska stratigrafie čtvrtohor, tektoniky, geomorfologie i archeologie prohlášen v roce 1970 za chráněný přírodní výtvor podle zákona o státní ochraně přírody. Kromě názorně odkrytého Očkovského přesmyku (severní stěna lomu) a příčných poruch (tektonické zrcadlo ve východní stěně) jsou zde odkryty četné krasové jevy, jeskyně a kapsy (při horním okraji severovýchodní stěny lomu). V jižní stěně jsou dvě jeskyně - Chlupáčova sluj (dnes již jen torzo kdysi velké krasové dutiny) a jeskyně Vestibul. Hlinité a jílovité výplně prvé z nich poskytly množství kosterních pozůstatků pravěkých zvířat a desítky druhů fosilních měkkýšů. Byly zde učiněny i významné objevy archeologické (zbytky ohnišť a nástrojů pravěkých lidí). V jeskyni vestibul je zachován rozsáhlý profil sedimenty poslední doby meziledové a doby ledové (vürm). Kosterní pozůstatky fosilních savců jsou z poslední doby meziledové a z poslední doby ledové. Kosti a zuby jelenů, lvů, jeskyních medvědů, hyen, srstnatých nosorožců, mamutů a koní z Chlupáčovy sluje jsou nyní uloženy v Národním muzeu v Praze.

Po pořádné prohlídce bývalého lomu (Vlastik nám dokonce na chvíli zmizel v nějaké chodbě) jsme se tunelem vrátili na silnici a pokračovali původním směrem. Od hlavního cíle výletu nás dělil jenom kousek, už jsme viděli parkoviště před Koněpruskými jeskyněmi. Odtud je to ke vstupu jenom kousek do kopečka po asfatce. Po zakoupení vstupenek jsme zjistili, že máme čas tak akorát na jedno pivko a dva rumy a už jsme se řadili u vchodu do jeskyní. Odtud byl pěkný výhled na Velkolom Čertovy schody, kde se těží velmi čistý vápenec, který se používá na výrobu vápna, při rafinování cukru a v chemických provozech. Ujala se nás sympatická průvodkyně a pomalu jsme sestoupili do nitra.

Koněpruské jeskyně leží v chráněném území Český kras ve vrchu Zlatý kůň u obce Koněprusy nedaleko u Berouna. Byly objeveny v roce 1950 při těžbě vápence, záhy začaly výzkumy a byly objeveny další části jeskyní včetně zvířecích kostí a archeologických nálezů, pro veřejnost byly zpřístupněny až v roce 1959 a dnes představují nejdelší známý jeskynní systém v Čechách.

Vznikly činností vod, které drenovaly vápencovým masívem a vytvořily systém tří jeskynních pater (jejich převýšení činí více než 70 metrů) s bohatou výzdobou. Veřejnosti je Koněpruské růžice v Proškově dómu přístupné patro střední a svrchní. Hlavní modelace jeskynních prostor proběhla před 25 - 30 miliony lety a nejstarší dochovaná výzdoba je starší více než 1 milion let - tzv. Koněpruské růžice, které jsou unikátní nejen stářím ale také složením, neboť kromě kalcitu navíc obsahují opál. Jeskyně také pravděpodobně sloužila jako úkryt různým živočichům, jiní propadli do podzemí komíny, které v určitých obdobích propojovaly podzemní prostory s povrchem. Ve svrchním patře pak byla v 15. století provozována tajná penězokazecká dílna, kde mohlo být vyrobeno 5 000 až 10 000 falešných mincí. Jeskyně dnes také slouží jako významné zimoviště netopýrů a vrápenců.

Když jsme po cca hodinové prohlídce vystoupili zpátky na povrch zemský, vypadalo to na déšť. Zastavili jsme se ještě doplnit energii a po půl třetí jsme vyrazili dále, věrni žluté značce. Cesta vedoucí po hřebenu nás dovedla do části zvané Kotýz, kde jsme měli možnost si prohlédnout dvě zajímavosti – Jelínkův most s výhledem na těžbu v lomu a krasové útvary zvané Axamitova brána. Odtud následoval rychlý sešup do údolí a pak dlouhý výšlap na protější kopec. Díky podmračenému počasí se začalo brzy smrákat a nás čekal ještě pěkný kus cesty. Na rozcestí pod Koukolovou horou jsme se rozdělili, část se vydala napřed a část si nenechala ujít závěrečných pár set metrů na vršek Koukolové hory. Odtud byl pěkný výhled na Beroun a okolí.

Všichni jsme se sešli na nádraží v Popovicích. Vzhledem k tomu, že ze tří projíždějících vlaků ani jeden nezastavil, začali jsme mít obavy o náš návrat do Prahy. Ještě že existují ty moderní technologie, sdělili nám, že za chviličku odjíždí z Popovic autobus do Berouna, akorát že neřekli kde je zastávka. Naštěstí nám poradili domorodci a my jen taktak chytli busík. Po okružní cestě jsme se nechali vyložit na autobusovém nádraží. Místní desátník v záloze (Vlastik) nás protáhl přes centrum a zrychleným přesunem jsme se dostali na nádraží, odkud nám za 15 minut jel rychlík na Prahu. Ve tři čtvrtě na sedm jsme přijeli na Hlavák a zašli ještě na rozlučkové pivko. Super celodenní výlet, cestování bez aut se taky ukázalo jako schůdné - ale pro příště bude lepší mít zjištěné spojení a mapička by taky nebyla od věci..

Tnx za fotky a účast, nakonec jsme ani nezmokli :-)


Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři