kajass.net

• Aktuality
• Akce
• Lidi
• Zajímavá místa
• Stavba RD
• .

Pokoření Milešovky       2006-09-28   

Letošní svatý Václav vyšel na čtvrtek, takže se nabízela možnost vyrazit na jednodenní výlet. Už delší dobu jsem uvažoval o Milešovce, ostatní nebyli proti a tak bylo rozhodnuto. Po půl deváté jsme nabrali Janu v Počernicích na nádraží, v devět Mloky v Kobylkách a po půl desáté jsme vyráželi s Vlastikem z Mlčechvost. Cesta po dálnici byla zpestřena přehlídkou luxusních sportovních vozů, které se hnaly do Mostu na okruh. Zpočátku vypadalo počasí nepěkně, dokonce začalo poprchávat, ale se zkracující se vzdáleností k cíli naší cesty se zlepšovalo a zlepšovalo. Auta jsme nechali ve vesničce Bílka, kousek od Milešovky.

Z Bílky vedla turistická značka, cestu vzhůru ozvlášťnovaly zajímavé skulptury, kterých je, jak jsme se později dozvěděli z obecní vývěsky, v okolí obce asi 30. Pod kopcem jsme vyděli v chodu nákladní lanovku, která slouží k zásobování observatoře a přilehlého občerstvení. Po červené a modré jsme vyfuněli nahoru, načasování nemělo chybu, za tři minuty po dobití vrcholu nás pustili nahoru na vyhlídkovou věž. Počasí bohužel neumožnilo kochat se výhledem do kraje, ale i tak to bylo zajímavé, všude nějaká měřící nebo přenosová technika. Na hranici viditelnosti jsme v lese zahlédli vykukovat věž, další postupový cíl našeho výletu. V občersvtení pod observatoří jsme se krátce občerstvili a se zájmem a uznáním jsme koukali na první dobíhající sportovce, kteří se účastnili nějakého 18kilometrového běhu na Milešovku.

www.rozhledny.com O vznik vůbec první rozhledny na Milešovce se zasloužil Antonín Veber, - hostinský v Milešově, který si vyprosil povolení k prodeji občerstvení na vrcholku u tehdejší vrchnosti (někdy okolo roku 1825). To ovšem byla Milešovka ještě o 2 metry nižší než podle současného měření. Nejvyšší vrcholek Českého Středohoří má 837 m.n.m a je z něj jeden z nejhezčích českých výhledů. Toho si také všiml i hostinský Veber a a nechal zde postavit jednoduchou kamenou věž. Byla zde také chatrč s občerstvením a na vrcholek postupně vztyčeno několik upravených turistických cest. V roce 1905 je na Milešovce otevřena nová horská observatoř, doplněná vyhlídkovou věží. Její podobu navrhl architekt Edmund Hoke. Meteorologická měření zde probíhají nepřetržitě právě od r. 1905 a řada záznamů patří k nejdelším a nejucelenějším v Č.R. Jen pro zajímavost: Nejvyšší rychlost větru byla naměřena také právě zde. 43m/s což odpovídá rychlosti okolo 158km/h.

Z Milešovky jsme zamířili po modré přes Černčice na zříceninu hradu Kostomlaty - Sukoslav. Nevyhnuli jsme se (jako obvykle :-)) lehkému zakufrování, naše mapička z internetu neodpovídala skutečnému stavu, nicméně jame nakonec cestu na zříceninu našli. Hrad je poměrně velký, místním občanským sdružením udržovaný v "prohlídkovém" stavu, tzn že se člověk nemusí prodírat žádným křovím. Na plácku za hradem jsme se na chvíli natáhli a užívali si příjemně hřející sluneční paprsky.

www.hrady.cz Jihovýchodně od vsi Kostomlaty pod Milešovkou stával na kopci hrad, jehož zbytky se dochovaly dodnes. Ves se připomíná poprvé v r. 1333 jako příslušenství oseckého panství. Hrad postavili páni z Oseka. V jihozápadním rohu stála okrouhlá věž, nejvyšší část hradu, tvořící podnes jeho typickou siluetu. V jejím severním sousedství stál obytný palác, ve východní části hradu byla další budova. Během vývoje došlo k zvětšení paláce a k přístavbě dvou bašt při jižním okraji parkánu. Roku 1335 koupil hrad s panstvím moravský markrabě Karel, pozdější císař Karel IV. Na počátku husitských válek držel Kostomlaty Albrecht Škopek z Dubé, velký komtur řádu německých rytířů v české provincii. V letech husitských válek Albrecht Škopek hrad proti husitům udržel. Byl však silně poškozen r. 1434 v době bitvy u Lipan, kdy jej obléhal husitský hejtman Jakoubek. Počátkem 17. století hrad zpustl, r. 1606 byl neobydlený a pouze dvě bašty měly střechu. Kostomlatský hrad byl podle svědectví Bohuslava Balbína koncem 18. století opět obýván. R. 1841 byl na dolním nádvoří částečně zrestaurován, zpřístupněna byla velká okrouhlá věž vnitřního hradu a na místě původního podsebití opatřena ochozem se zábradlím. Nyní je věž nepřístupná.

Z hradu jsme po zelené došli do Kostomlat pod Milešovkou, kde jsme napodruhé nabourali do hospody a kromě Zlatopramenu dostali luxusní topinky. Na zpáteční cestě jsme si užívali naprostý klid a pohodovou cestičku, nikde nikdo, prostě pohoda. Adél se cpala kukuřicí, asi šetří na baráček, za což ji samozřejmě chválím. Cesta nás zavedla zpátky pod Milešovku, kterou jsme obešli po vrstevnici a po asi 15ti kilometrech se vrátili do výchozího bodu. Vlastik stačil ještě ukořistit pár špalků dřeva, asi na dlouhé zimní večery. V osm jsme byli doma, unavení, ale spokojení..

---