Himlštejn a Hauenštejn       2006-11-18   

Vzhledem k tomu, že 17. listopad vyšel rozumně na pátek a povedlo se mi vyměnit víkendovou pohotovost s kolegou, mohli jsme vyrazit na sever už ve čtvrtek. Počasí děsné, mlha hustá tak, že by se dala krájet.. nicméně tentokrát bez škod na autě jsme dorazili do Perštějna, kde na nás "čekali" mladí.. ve vodorovné poloze na sedačce. Pošmourný pátek jsme proflákali doma, ale na sobotu jsme si naplánovali velkej výlet na dva nedaleké hrady.

Autem jsme dojeli do Stráže nad Ohří, kde jsme nechali Prcgumáka před místním šopem a vyrazili po zelené turistické. Hned od začátku bylo jasné, že to nebude výlet pro ořezávátka, cesta stoupala stále příkřeji. V půlce kopce mě dostihnul telefonát z dohledové firmy, že nám vypadla konektivita na jednu z poboček. Problém jsem přijal, předal a stoupal dál. Postupně jsme potkali tři turisty, kteří nás varovali před "magorama s puškama", co po sobě střílej nahoře na hradě. Realita nebyla zase tak dramatická, dvanáctiletí maskáči vyhlásili příměří na dobu naší přítomnosti. Z hradu Himlštejna toho sice moc nezbylo, ale z obhlídky okolí bylo vidět, že byl postavený na strategickém místě a že nejmenší taky nebyl.

Hrady.cz: Hrad Himlštejn stál na strmém a zalesněném vrcholku čedičového kužele, vysoko nad údolím Pekelského potoka, ústícího pod Stráží nad Ohří do řeky Ohře. Cesta ke hradu vede kolem někdejšího ovčína a bývalého thunovského hospodářského dvora. Na hradišti se zachoval zbytek předhradí, základy první hradní brány, část hradební zdi spojující tuto bránu s druhou, menší branou, půdorys nádvoří se zbytky zdí bývalých budov, z nichž doposud vyniká mohutná kvadratická stavba paláce, situovaného vedle hlavní brány.

Z hradu jsme sestoupili zpátky na zelenou, které jsme záhy dali vale a začali si tvořit vlastní cestu. Ze začátku to byla sranda, skoro rovinka, místy vysvitlo i sluníčko.. Jenže pak začal být terén náročnější, podle mapy to taky mělo být jinak a místy poprchávalo.. prostě jsme si vzpoměli na Vlastika, že by se mu tady líbilo :-) Dostali jsme se přes potok a po lehce klouzavém sestupu k barákům polosamoty zvané Peklo. Dle mapy jsme se měli po silničce dostat do Osvinova. Háček byl v tom, že všechno bylo oplocené, samá cedule Soukromý pozemek - Nevstupovat. Přes cestu závora, za závorou kůň uprostřed silnice.. po krátké poradě jsme to museli risknout - nebylo kam se vrátit ani jak to obejít.

Kůň nás samozřejmě zaregistroval velmi rychle a šel nám naproti. Divnej pocit, velký zvíře a žádná možnost k ústupu. Nejdřív jenom očuchával, jenže pak asi ucítil sváču nebo chtěl prostě jenom něco vysomrovat.. Tak mi začal okusovat bundu, bágl, byl čím dál tím neodbytnější. Výhodou bylo, že jsem tím umožnil Adél proklouznout z druhé strany.. Když už jsem fakt nevěděl co dál, objevil se domorodec a neodbytného Frantu si odvolal. O kus dál jsme si dali sváču a pokračovali do Osvinova. Taky zajímavá mrňavá vesnička, totálně odřízlá a ztracená. Z Osinova vede silnice lemovaná úžasným stromořadím.

Hauenštejn neboli Horní hrad by jsme skoro minuli, je tak nějak schovaný v údolí. Jako první jsme viděli opravenou vstupní bránu, zaplatili jsme 30,- vstupného a nafasovali studijní materiály. Prohlídka je jednoduchá - kam jsme vlezli, tam jsme byli. Hrad je v naprosto dezolátním stavu, obdivuji toho chlápka, co se do toho pustil. Do současné doby odvezli 800 náklaďáků sutin, sesypala se pětina věže těsně před zpřístupněním, zbyly vlastně jenom obvodové zdi. Nyní je většina hradu provizorně zastřešena a čeká na postupnou rekonstrukci. Různě po hradu jsou rozmístěny dřevěné sochy, některé velmi povedené. Jak jsme se dozvěděli z průvodce i různých nástěnek, na hradě se pořádá celkem dost různých kulturních akcí a tak si myslím, že jsme tu nebyli naposledy.

Hrady.cz: Strážní hrad Hauenštejn (Horní hrad), patrně královského založení z půle 13. století. Velkoryse rozšířen a upraven v neogotickém slohu v průběhu 19. století rodem Buquoyů. Dnes postupně se obnovující regionální kulturní centrum s řadou budoucích možností netradičně stráveného volného času. Areál hradu je přístupný veřejnosti a pravidelně zde probíhá i kulturní program. Historie hradu je dost obsáhlá a to i ta novodobá, doporučuji k návštěvě webové stránky www.hornihrad.cz

Po prohlídce hradu jsme ještě zašli ke kostelíku, který se tyčí paradoxně nad hradem.. hrad je vůbec zajímavě schován před okolím. Pak nás čekala zpáteční cesta po modré turistické značce. Cesta to nebyla jednoduchá, místy vedla přes polom a na konci na nás čekalo překvapení. Přes cestu stáli tři krávy.. rozhodli jsme se pomaličku projít kolem.. udělali jsme sotva pět kroků a ozval se z prava dusot a na louku se vyřítilo dalších 15 krav.. moudře jsme se rozhodli pro strategický ústup. Adél nic nenechala náhodě a pořídila si velkej klacek na obranu před rozzuřeným skotem :-)

Konec výletu už proběhl bez překvapení, po skoro šesti hodinách a 12 kilometrech jsme se vrátili na základnu. Přijeli mladí a jeli jsme se ještě podívat do Varů, jak jinak než do krámů.. Večer jsem si ještě trochu oživili pravidla dámy, asi by to chtělo trénink.

Super výlet, už se těším až tam vezmem kolektiv

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři