EUROPASECURA 2008       2008-06-01   

europasecura.cz: EUROPASECURA je celostátní soutěž pro studenty středních škol o bezpečnosti, Evropské unii a Severoatlantické alianci a jejich rolích v sytému světové bezpečnosti. První ročník této soutěže proběhne od září 2007 do června 2008 a účastnit se jí mohou všichni studenti středních škol v ČR, kteří vytvoří tříčlenné týmy a mají chuť naučit se a zažít mnoho nového.

europasecura.cz: Celostátní kolo soutěže Europa Secura proběhlo v termínu od 2. do 6. června 2008 ve vojenském újezdu Brdy na zámku Tři Trubky v úzké spolupráci s Armádou ČR a Ministerstvem obrany ČR. Studenti se zde sjeli jako diplomaté členských zemí EU, aby vyřešili neklidnou politickou situaci na smyšleném ostrově Tatárie. Námět diplomatické mise a ostrova Tatárie prostupoval všemi aktivitami v průběhu týdne.

brdy.net: Lovecký zámeček poblíže soutoku Třítrubeckého a Padrťského potoka byl vybudován na konci osmdesátých let 19. století majitelem této části Brd, knížetem Jeronýmem Colloredo-Mansfeldem, majitelem panství Dobříš a Zbiroh. K jižní centrální stavbě se zděným přízemím a roubeným patrem zakončené strmou sedlovou střechou je připojeno pomocí roubeného loubí několik hospodářských budov, vytvářející tak víceméně uzavřený dvůr. Stavbu navrhl Vídeňský architekt italského původu Camillo Sita v duchu doznívajícího romantismu. Okolí bylo následně upraveno jako přírodní park, ve kterém se dodnes dochovalo mnoho vzácných dřevin. I když po vykoupení lesů a zřízení vojenské střelnice byla většina mysliveckých sbírek přesunuta na zámek Dobříš, sloužil zámeček nadále reprezentačním účelům. Na počátku třicátých let hostil ve svých zdech prezidenta T. G. Masaryka, který zdejší vojenský prostor navštívil při příležitosti jeho zřízení a v roce 1938 i druhého prezidenta Edvarda Beneše, který zde přihlížel cvičným dělostřeleckým střelbám.

Po několika Europanostrách (Poděbrady 2000, Vilémov 2001, Česká Skalice 2005 a 2006), kterých jsem se účastnil jako kombinace IT a technického supportu, přišla s novou akcí i nová výzva. Byla mi nabídnuta funkce zásobovače a pomocné síly v kuchyni. Chvíli jsem nad tím uvažoval, ale nakonec jsem to vyhodnotil jako zajímavou nabídku. Nechal jsem stavbu stavbou a vyrazil s FoxHunterem do brdských lesů.

Luky: Přijeli jsme na zámek Tři trubky uprostřed brdských lesů. Jméno zámku naznačuje rychlost našeho chápání, co nás tam čeká. Naštěstí Armáda České republiky začala být hned nápomocna a nenechala nás na holičkách (pozn. To že na nás později stříleli, trápil rukojmí apod., budiž jim odpuštěno, neb ostatní servis byl jedinečný). Všichni přítomní vojáci byli úžasní a všem zúčastněným zlepšili mínění o české armádě, pronásledované image šikany a nepojízdných transportérů, min. o 100%.

Na místo konání jsme dorazili o den dříve a byli jsme ubytováni přímo na zámečku. S Hankou jsme se zabydleli v kuchyni a začali se připravovat na vaření pro skoro 50 strávníků. Pro mě to byla novinka, ale Hanka má letité zkušenosti z táborů, kam jezdí pravidelně vařit. Obzvláště mě zaujalo loupání a krájení 12ti kilo cibule na guláš a ohřejvání 100 knedlíků najednou :-)

Na zážitky nejnabitější den začal v táboře, kde se studenti seskupili do šesti promíchaných družstev a postupně dostalo každé družstvo mapu a vysílačku. Po krátké instruktáži vyrazilo družstvo včetně zástupce organizátorů na cestu. Využil jsem jednoho uvolněného místa a vyrazil se Zuzčiným družstvem. Po cca dvou kilometrech po asfaltce jsme byli naloženi do vojenské 815tky a transportováni "nebezpečným prostorem". eskortu nám dělali mužíci se samopaly, fakt dobrý. Po čtvrthodince ostré jízdy jsme seskákali z korby a zjistili, že se nacházíme v prostoru Bahen (Bahna = velká přehlídka pozemního vojska). Dostali jsme průvodce a prošli jsme prostorem, kde se stavělo zázemí pro vojáky. Viděli jsme ženijní techniku, super UNCéčka v maskáčové barvě, sprchy udělané z dekontaminačního vozidla Civilní ochrany. Prohlídli jsme si i klasickou polní kuchyni (schopnou fungovat do 30ti minut po příjezdu) i nový model splňující všechny normy (ale uvedení do provozu zabere tři dny a neobejde se bez jeřábu). Nahlédli jsme i do stanů, kde je ubytováno mužstvo.

Na konci prohlídky nás naložil gazík a mazal s námi k vodě. Na větším rybníku/nádrži na nás čekal raftík a odhadem 300metrů na čas. Naše družstvo zajelo výborný čas a to nám dodalo sebevědomí do dalšího pokračování. Na dalším stanovišti jsme na čas absolvovali lezeckou lanovou dráhu. Pak se stala malá chybička v navigaci (měli jsme interní směrnici nezasahovat jim do rozhodnuti, jak řekl Tomáš: "když půjdete blbě, ačneradi, půjdem taky") a rošku jsme zabloudili.. no trošku... Když jsme se dostali na hranici vojenského prostoru, zasáhnout jsme museli. Domluvili jsme se na správném směru a cestou necestou jsme se drápali ke třetímu stanovišti. vysílačka zlobila, baterka šla do kopru, počasí se zhoršilo a začalo pěkně lejt.. Na bývalé letiště jsme dorazili z úplně jiné strany než nás čekali a před nás se dostali dvě družstva, co vyrazili až po nás.

Nejdříve jsme si u Vojenské policie vyzkoušeli težkooděnce, prohlédli zbraně (Zuzce se nejvíce líbila pumpovací brokovnice) a prohlédli dodávku vojeských kriminalistů. Na další stanoviště jsme museli čekat hodinu v dešti, než na nás přišla řada. Stanoviště to bylo každopádně nejzajímavější i nejděsivější zároveň. Bylo nám předvedeno několik nášlapných min a nástrah a posléze pár fotek, jak dopadne člověk, když na něco takového šlápne. Nakonec jsme měli na kraji lesa najít ve čterci 3x3metry nástrahy.. málokdo našel víc jak 3 z 10ti!

Od pyrotechniků jsme odcházeli plni dojmů a to jsme ještě nevěděli, že si čerstvě nabyté zkušenosti budeme moct za chvíli ověřit v praxi. Po chvíli se ve vysílačce ozvalo družstvo před námi, že mají nějaké zraněné, do toho nějaké výbuchy.. o kus dál jsme narazili na Pačuánce, který nás za úplatu měl dovést na druhou stranu hranice.. všechno bylo jinak, zavedl nás do minového pole a šlápnul na minu. Z minového pole jsme senakonec dostali celkem úspěšně, ztráty pouze bodové. Plni dojmů jsme mašírovali cestou v lese, za zatáčkou se objevil mělký brod.. do toho dávka ze samopalu, dýmovnice a užjsme ryli držkou v zemi. Tomu se říká být nastřeleni, jak jsme byli v zápětí poučeni. Pomalu se začalo připozdívat a opět jsme se dostali do problémů s mapou, respektive s nejednoznačností pokynů. Nakonec to dobře dopadlo, zajal nás nepřítel a dovedl nás do svého ležení. Tam už to takový sranda nebyla, nakonec jsme byli rádi, že jsme zachránili holé životy a nechali tam akorát vysílačku. Zbytek cesty už proběhl v poklidu, na základnu jsme dorazili hodinu před půlnocí.

Další den nezačal nejlépe, ve tři ráno přepadli tábor rebelové a eskortovali tři z organizátorů k výslechům. Měl jsem trochu výhodu, že mě okamžitě vzbudila střelba, takže jsem se stačil obléknout, Lukáš s Tomášem byli vyvlečeni dost nalehko. Pak si pamatuju vlhkou trávu, tvrdý prkna na podlaze náklaďáku, první výslech, dřepy, kliky na štěrku, další výslech, klečení v potoce, další výslech.. dopadlo to dobře, vyjednavači se podařilo vyměnit mě za jídlo a pití. Kluci dopadli hůř.. dost silný zážitek, bolel mě z něho celej člověk a domů jsem si přivezl šrámy na obličeji..

Zbytek akce proběhl o dost klidněji, soutěž ve střelbě z pistole a samopalu vyhrálo za organizátory duo Hanka - Tomáš. O misích nám přijel zajímavě povyprávět podplukovník, který se právě vrátil z Balkánu. Na konec byla vyhlášena nejlepší družstva, která se zúčastnila cesty do Bruselu - sídla institucí Severoantlantické aliance a Evropské unie.

Luky: Ne ovšem jen vojákům patří velký dík. Rozhodně i našemu kolektivu - Radek kápo, který velel i přítomným vojákům, byť sám na modré knížce; Hanka, která nás udivila svým kuchařským a střeleckým uměním zároveň (inu, jistá ruka je jistá ruka); Kajass, od kterého by se ženisté a zásobovači armády mohli učit; Tomáš, který nám byl skvělým průvodcem po tajích bezpečnostní problematiky, ale který bohužel špatně skončil, neboť jej muslimští únosci zastřelili, když jim řekl, že jeho táta je sexuolog; Vlado, kápův výkonný asistent, který způsobil, že většina holek z družstev ignorovala své chlapecké kamarády; Zuzka, hodíc se, coby Pershing, do armádní výzbroje, byla samozřejmě vojáky ihned žádaná; Věruška a já, pasováno do role novomanželů, byť týden před svatbou (dostali jsme nádherné svatební apartmá v podkroví - jak romantické to bylo, když mě od mé milované z postele vytáhli únosci, odvlekli do lesa, mučili a nakonec zastřelili…

Luky: Do naší party jsme ihned adoptovali, s trvalými následky, i majora Kouta, zkrátka Karla, i pplk.Kocha, zkrátka Juru a samozřejmě i Janu z českého Pentagonu. Zkrátka všici jsme si to užili a máme trvalé vzpomínky, např. Věruška, kterou stále bolí koleno, od toho, jak spadla do botoka, když pádila o checkpointu za výstřelů slepých patron. Ale kdo má vědět, že jsou opravdu slepé!!!

Luky: Těžko říct, co byl největší zážitek z Europasecury. Je to jako s manželstvím, takové akce přijdou tak jednou dvakrát za život. V našem případě se možná opakovat každý rok, pokud vše půjde dobře. Zde samozřejmě analogie s manželstvím končí, alespoň pro některé.

Díky Armádě ČR za neopakovatelné zážitky


Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři