Kovícká kola 2009 - Krušné hory 2009-07-00

Už od loňska jsme měli jasno kam vyrazíme, náš letošní cíl byly Krušné hory a jejich krušnohorská magistrála. Přiblížení vlakem se loni osvědčilo a tak jsme se dohodli, že opět využijeme české dráhy. Plánování se chopil McMlok, který změnil náš startovní bod na Děčín a obstaral lístky.

Středa

Sraz jsme měli v Praze na Masaryčce, kam jsme dorazili z různých koutů republiky. Překvápko bylo, že McMlok dorazil bez kola, takže se rozloučil s tím, že letos ze zdravotních důvodů nepojede a předal nám lístky. Takže vyrážela sestava Kubass, Kajass, Stýffek a já. Cesta vlakem proběhla naprosto v pohodě a bez vážnějších incidentů, vysmátý průvodčí nám ochotně naložil kola a kupátko jsme si zabrali hned za zavazadlovým prostorem. Po cestě jsme poklábosili a dali nějakýho toho panáčka, akorát ta slečna, co s námi jela v kupé, musela bejt z nás docela na větvi a panáčka vůbec nechtěla.

K večeru jsme úspěšně dorazili do Děčína, vyšoupali kola z vlaku a přetransportovali jsme je přes útroby děčínského nádraží, někteří kovíci "vozíčkáři" s tím docela zápasili, ale nakonec jsem se dostali ven a vyrazili z centra do hor. Hned na začátku nás čekal výjezd na Javůlčí, trochu jsem do toho šlápnul a zastavil "až" u první hospody, a jedno si objednal. Než dorazili kluci, tak nám stačil zdrhnout kuchař a tak jsme poseděli u pivka. Následně nás čekala první noční etapa, teda spíše takový menší výjezd na Maxičky, kde jsem se prskli na travnatý plac před zavřeným kempem, k večeři dali trochu ze svých zásob a ulehli.

Čtvrtek

K ránu nás budili psíci místních pejskařů a tak, jen co se Stýff vypořádal s prvním defektem a dali jsme prvního panáčka na cestu, následoval přesun k Děčínskému Sněžníku, kterou jsme si ještě zpestřili zajížďkou na Kristin hrádek, Pěkné místo, škoda, že pusté, bez turistů a návštěvníků. Ráno jsme vyrazili asi hodně brzo, protože ve vesnici pod Sněžníkem měli hospody ještě zavřeno a tak nám nezbylo nic jiného, než s pustil nahoru k vrcholu a po vydatném cca 2 kilometrovém výšlapu si dát menší občerstvení pod rozhlednou.

Stýffek hlídal, my si vyfasovali klíč a vystoupali až na ochoz rozhledny. Po dobytí vrcholu následoval sestup a následný sjezd na oběd do Hřebenové boudy. No, jídlo nic moc a tak jsme po naplnění žaludků a krátkém orazu, mohli vyrazit dál.

Cestu do Tisé jsem vybrali delší, zato pěknou po lesních cestách .. tato oklika nás dovedla až ke vstupní bráně do Tiských stěn. Po krátké úvaze a ukecávání Stýffka, což nevedlo k ničemu, jsme koupili lístky a jeho zanechali u kasy se svéráznou paní prodavačkou. Cesta po skalách, ve skalách i mezi skálami byla moc pěkná a kam oko dohlídlo bylo pořád co fotit. Spousty útvarů pískovcových skal s přídavkem železa byly vytvarovány časem do zajímavých podob, jako Orlí hlava, Napoleonova bota, Pašerácký batoh, či Hřib. A ty výhledy z vrcholků a pohledy dolů, ze kterých se točila hlava.. paráda.

Také jsme tam strávili hodně času a docela nás přepadla chuť na pivko a tak jsem dojeli do Tiré, kde jsme skoro až na konci vesnice narazili na motorest "Hráč", příjemné venkovní posezení a plznička nás nenechaly jet dál a tak jsem zaparkovali a zasedli pod pergolu.

Po prvním pivku se "k našemu štěstí" spustil takový slejvák, že nebylo ani pomyšlení v tomto počasí jet dál. A tak pro milou obsluhu nebyl problém nás nalákat k přesunutí z venkovního sezení do vnitřních prostor a objednat si jídlo. Je fakt, že ceny byly spíše pro "dojčácký" turisty, ale jídlo fakt stálo za to, velký porce a vynikajícně udělaný. Strávili jsme tam několik dlouhých hodin, které naprosto stačily na to, aby se venku udělalo hezky a my mohli zlehka vyrazit hledat místo na spaní.

Zajeli jsme za vesnici a narazili na vodní nádrž, kde sice nebylo vhodné místo na spaní, ale na krátké osvěžení to bylo fajn a Kubass zde nalezl zálibu k nudismu. Začalo se stmívat a tak nezbylo nic jiného než vyrazit dál, bohužel přilehlý les byl částí aktivního vojenského prostoru a tak jsem ho jen křížem projeli a vrátili se do vesničky Tisé a jali dále po silnici do Petrovic, kde jsme "kovíckým instinktem" vyhledali fotbalové hřiště a rozložili se na betonovém plácku pod střechou kabin. K umytí posloužil malý potůček a k posilnění panáček a něco málo k snědku.

Pátek

V pátek jsme vyráželi časně ráno přes Krásný les, no, ta dálnice D8 tu idylku "krásného" dost rušila, až na hraniční přejezd Cínovec. Městečkem s opuštěnými doly jsme projeli tak rychle, že jsme se nestačili ani stavit na kafe a tak jsme alespoň zajeli kousíček za německé hranice do vesničky Zinnwald-Geargenfedd. Po krátkém výletu k vysílači na kopci jsme se vrátili a dále pokračovali s menšími zastávka po krušnohorské magistrále.

Projeli jsme okolo chaty Mikuláška, kde byl obídek, dále přes Nové město až k vodní nádrži Fáje.V altánku na hrázi byl na chvíli zásek k odpočinku a rozšíření informací o zajímavé komorové technologii, která byla použita ke stavbě hráze. Po výjezdu na další kopeček, a to už jsme měli pěknou řádku kilometrů za sebou, jsme pomalu začali uvažovat, kde se utáboříme následující noci a co k jídlu. Víkendová bašta "u Standy" hned u silnice byla slušnou volbou a dobře jsem se tam najedli

V jednom z následujících sjezdů jsme přibrzdili u cestičky vedoucí k jakési rozhledně. Lesní cesta nic moc, ale po chvíli nás přivedla k nově upravené a předělané věžičce, rozhledně Jeřabina. Jako-by opuštěná, nikde ani živáčka a tak bylo rozhodnuto, zůstáváme. Po ležérním vybalení věcí a vyhledání "rozumných" spacích míst pod rozhlednou, jsme se vydali na horolezecký výstup na nedaleké skály. Kubass byl sice trochu nervózní, když jsme s Kajassem posedávali na nejvyšším vrcholku a s nadšením pozorovali okolní krajinu, ale i tak udělal pár fotek. Po cestě nazpět pod rozhlednu jsme nasbírali několik polínek na oheň, který ani nakonec nebyl, jelikož Stýffek se pustil do dělání Trenčianských párků s fazolí na plynovém vařiči. No, celou dobu tu konzervu táhnul v batohu a pak ji rozlil místním mravencům. Tak snad jim alespoň chutnalo. Večer jsme vylezli na rozhlednu a kochali se výhledem na kopce na jedné straně a na osvětlený Litvínov na druhé. Původně naše spací místa byla pod věží, ale déšť nás vyhnal nahoru pod střechu. Velký zádrhel byl v silném větru, před kterým jsme museli postavit zaplachtěné přístřešky. No spát se dalo, ale nic extra to nebylo a tak jsme nakonec nad ránem dospávali v útrobách věže.

Sobota

Ráno bylo chladné a mokravé a tak jsme se moc nezdržovali a sjeli z kopců dolů do města chemiků, Litvínova. Teda, hned poté co Stýffek po pár desítkách metrů vyřešil další defekt. Nějaký Penny bylo až na druhém konci města, tam jsme nakoupili snídani, kterou jsme spořádali na skoro opuštěném autobusovém nádraží. Město nic moc a tak jsme hned po snídani vypadli, poměrně rychle projeli krajinou dolů a opuštěných důlních věží, kde mě zaujala snaha o rekultivaci "měsíční krajiny" zasypáváním ornou hlínou a vysazováním stromků. V Železnici na nádraží jsme rozbalili mapy a rozhodli o globálním plánu pro návrat směrem na Lovosice, Roudnici a Mělník a o lokálním plánu najít hospodu, ve které bychom se osvěžili. Bohužel najít okolo 11té hodiny otevřenou hospodu už není tak lehké, jako to bývalo při našich prvních kovíckých dovolených. Cena pivka neustále roste a tak malé vesnické hospůdky jsou dost často zavřené nebo zcela opuštěné, škoda.

V Bukově jsme poprvé potkali osamělého zahraničního cyklistu, kterému jsme poradili cestu a kterého jsme po svém následném bloudění několikrát potkali. Akorát jsem moc nechápal, jak někdo může takto cestovat sám, bez kamarádů. Pro kovíka neuvěřitelná představa ;-). Víc hlav víc ví a dokáže si poradit s ledačím, to se nám velice hodilo při opravování Kubassova zadního kola.. holt ten kus plastu musel ven, ať chtěl nebo ne, stejně tam akorát překážel. I přes občasné potíže a nepříznivé počasí naše oře svištěly po okrskách a snažily se za naší pomoci vyhýbat výmolům a dírám, kterých je stále víc a víc. A abychom to s tou rychlosti nepřehnali a také něco viděli, vyrazili jsme na průzkum zříceniny starého mlýna u Siřejovic. Pauzička na prohlídku a čurání a jedeme dál

Vzhledem k tomu, že zamračená obloha nevěstila nic dobrého a také, že se některým zastesklo po sprše, rozhodli jsme se zkusit kemp, Kajass měl předem připravený seznam, takže po porovnání s mapou se naskytl kemp v Brozanech nad Ohří. Pro naše potřeby absolutně luxusní místo. Naším úložištěm se stala malá chatička pro čtyři s verandou, sprchy na dohled a kempový bufet za rohem, tam jsme také navečer skončili a postupně ochutnali snad vše co měli.. hamburgery, klobásky .. no pohodička.

Neděle

Ráno jsme zjistili, že jsme se krásně schovali před nočním deštěm a tak jsme mohli v klidu posnídat zbylé zásoby z báglů a vyrazit přes Doksany, kde jsme si prohlídli vnitřní nádvoří a kaple státního zámku, přes Roudnici a Horní Počaply, kde jsem zůstali chvíli stát a obdivovali mohutnost chladící věže místní elektrárny, až na Mělník. Mělník byl náš poslední společný cíl, na náměstí U šatlavy jsme si pochutnali na dobrém jídle a Svijanech .. a tak zakončili kovíckou, úspěšnou, akci roku 2009. Následně jsme se rozjeli k domovům..

Skol, Vlastik

PS: Příště to bude Šumava. ;-)

Tnx Vlastikovi za popis k akci

Vlastik	2010-06-30 14:16:43
.. máš jezdit s Kubassem, a tím jsem sjel pod Mělník a z Cítova do Mlčechvost to vzal vlakem :-)

Kajass	2010-06-29 01:35:43
..a z Mělníka mě Stýffek hnal jako nadmutou kozu, vedro jako sviňa, ale ta točená malinovka U Bohouše v Káraném, ta za to stála :-)

Přidání vlastního komentáře k této akci

Napiš číslo třicettři