Vloni si Miška vyzkoušela atmosféru velkých závodů na dětské trati a letos se rozhodla, že chce taky pořádnou medaili.. To znamená uběhnout minimálně 5km, celkem velký rozdíl oproti 1000-1500m co běhá.. Nicméně si stála za svým, zdála se být vnitřně motivovaná, tak proč to nezkusit.
Tréninkový plán nám průběžně nabourával nedostatek času a zdravotní komplikace, takže jsme vyráželi s mottem "ono už to nějak dopadne". Vlastika jsme vyzvedli v pátek na nádraží v Litoměřicích a zasekli se u Moniky s Petrem, kde proběhla večerní předstartovní příprava.. lehká večeře, iontové nápoje a trocha té teorie :-).
V sobotu kolem deváté jsme zamířili na Ústí, zaparkovali v nákupáku a v klidu si došli přes uzavřený most Dr. Edvarda Beneše pro startovní čísla. Na stánku Leontýnky jsme pozdravili Lukynovu hlídací vílu - ještě jednou díky Markétko! Miška nepodcenila přípravu a zodpovědně si dala hromadnou rozcvičku. V 11.50 už jsme stáli "na startovní čáře" a napjatě čekali na výstřel. Ten přišel ve 12:00 a za hlasité podpory skupiny Queen jsme vyrazili kupředu.
Celý závod byl samozřejmě přizpůsoben Mišce, role v týmu byly rozdány následovně: Miška udávala tempo, já byl nosičem vody a Vlastik o mediální pokrytí :-) A to dělal velmi zodpovědně a s nasazením sobě vlastním. První kilometr byl trochu tlačenice, ale paradoxně nejrychlejší. Počasí bylo fajn, sluníčko a teplo tak akorát.
První a vlastně jediná větší krize přišla po otočce na druhém kilometru. Zpomalili jsme, kousek se prošli, občerstvili se na 2,5km a pokračovali dál. Občerstvení zafungovalo, třetí kilometr byl o dost rychlejší než ten předchozí. Rychlost tak akorát, abych mohl Mišku povzbuzovat, kropit vodou a kecat s Vlastikem :-) Na konci čtvrtého kilometru čekali hasiči s hadicí, ideální osvěžení. Následoval stoupáček na most , otočka a posledních pár set metrů do cíle za povzbuzování okolo stojících. A cílovou rovinku jsme si užili všichni, i notně vyčerpaná Miška. Vzápětí dorazila od pořadatelů SMS potvrzující, že Miška svůj první velký závod zaběhla v luxusním čase 00:37:24! Veliká gratulace!
V cíli jsme doplnili energii, vyzvedli Lukyho a udělali si ofiko fotku na památku. Děti ještě chvíli blbnuli na doprovodných atrakcích, pak jsme dali oběd v centru a závěrečný malý výšlap na Střekovskou vyhlídku - Malé Sedlo, takové protažení po výkonu. Na jeden den výkonú ažaž..
Jen co jsme sedli do auta, Luky začal odfukovat, Miška vydržela jen o pár kilometrů dál :-) Večer jsme zakempili na mejdanu u Stýffků a spali venku na trampolíně.