Když oslavy Dne vzniku České republiky vyjdou na pátek, je to ideální čas na výlet. Karel mě ráno vyzvedává v Mlčechvostech a hned frčíme malebnou krajinou Českého středohoří na "Sever". Jelikož je to pro něj již rutinní cesta, nikde nebloudíme a ve stanoveném čase vyzvedáváme mezi kláštereckými paneláky Mišku a Lukáše. Naše čtyřčlená výletnická parta je kompletní a tak za slunčného počasí míříme zvláštním územím mosteckých dolů k našemu hlavnímu cíli, zámku Jezeří.
Vyhodou je, že veškeré vybavení zámku není původní a tak můžeme přijít do bližšího styku s exponáty, aniž by milá průvodkyně něco namítala. Není problém v loveckém salonku podrbat sokola za uchem, prolistovat partiturou v koncertní síni nebo rádoby odzkoušet porcelánovou toaletu ;-) To vše nakonec vedlo k tomu, že to byla velice pěkná prohlídka a nezbývá jen popřát hodně sil do dlašího pokračování v rekonstrukci zámku. Při cestě k autu zastavuje u přístřešku se starými hospodářskými stroji, okukujeme a zkoušíme jak takový pluh nebo ručně poháněná hasičská stříkačka fungovaly. No, někdy je to pořádný rébus i pro dospěláky ;-)
Zpáteční cestu si ještě zpestřujeme zastávkou u Hazmburku. Poslední pokus o výstup na tento hrad se nám, kvůli tmě, špatnému počasí a hlavně zapadnutí jednoho člena posádky do kaluže, nezdařil. Ale dnes za krásného počasí přibržďujeme na opuštěné cestě na dohled od hradu a máme mnohem větší šanci dosáhnout cíle. Malebnou cestou vedoucí okolo polí a přes sady se od Míši dozvídám zajímavou informaci, že třeba už do Klášterce jezdit nebudou muset, že se blíží změna... no tak uvidíme, co se z toho vyklube. Pod kopcem, v ořechovém sadu dáváme sváču a hurá k hradu, což, jak u hradů dost často bývá, hurá na kopec! Abychom si tu cestu trochu zpestřili, tak na čedičové skále pod hradem zkoušíme malé horolezecké návyky a figle a pak už hurá na věž, pokochat se nádherou okolní krajinou, udělat pár fotek s Nicinou a rytířem Lukym a můžeme pomalu nazpět. Seběhnout dolů k autu a hurá domů z pěkného celodenního výletu.
Vlastik